Děti – 2015 | Veronika Marešová
Vypravíte-li se do současného působiště a domova Martina Kuriše, pochopíte jak hluboce je autorova umělecká tvorba spojená s jeho bezprostředním okolím i každodenním životem v úzkém rodinném kruhu. Bohem opuštěný kraj pod Bukovou Horou, poznamenaný bouřlivými dějinnými událostmi minulého století, zejména poválečným odsunem Němců, vyvolává stále silné emoce a vizuální vjemy. Syrově krásná krajina v sobě nese ukryty pohnuté výjevy někdejších dramat. Je výmluvně mlčenlivým místem a zároveň inspiračním zdrojem a živnou půdou pro vznik umělcových narativně-imaginativních pláten. Do nich Kuriš zasazuje autentické postavy portrétovaných avšak v pohádkovém, baladicko-bajkovém přednesu. Svým prostým až naivizujícím způsobem čerpá z poetiky lidové slovesnosti nebo vychází z tradičních námětů klasické literatury ozvláštněné o exotické a surrealistické prvky.
Dějová a výpravná malba vznikající v tichém soustředění zapadlé vsi na Děčínsku doznala od dob ukončení studií na pražské AVU jistých změn a transformací. A to jak po obsahové, tak po formální stránce. Vždy je však bezprostředně spojena s malířovým osobním vývojem a směřováním. Zpočátku převládající mytologizace a bájivost v kontrastně expresivním ladění (např. cyklus „Balada o lásce a zradě“; „Profesor Frankenstein“ nebo soubor „Petr a Lucie“) postupně nahrazuje stále sílící civilní pojetí mísící realitu s fikcí v lomených pastelových barvách (obrazová série „Magda“ a „Lola“). Na převážně figurálních obrazech, kde kromě výrazné koloratury důležitou roli sehrává světlo, je centrální postava (většinou specificky barevně a světelně exponovaná) nositelem příběhu a děje, od něhož se vše odvíjí. Autor své malířské cykly zprvu doprovází krátkými texty v podobě básnivých replik a reflexí, které postupně krystalizují do drobných próz.
Od roku 2002 vznikají autorské knihy jako svébytný útvar propojující umělcovo vizuální a literární vypravěčství. Některým z nich se dostává i divadelního zpracování („Marnotratný krejčí“, „Don Giovanni“, „Baryk“, „Navarana“). Tím se Kurišův záběr rozvrstvuje a rozšiřuje o další umělecké disciplíny: dramatizaci příběhů, inscenační tvorbu, scénografii, řezbářství a loutkové divadlo. Křehká, něžná a melancholická představení jsou určena převážně pro děti a dospívající mládež, ale i pro dospělé s dětskou duší. Je v nich láska i bolest, zápletka a rozuzlení, ale především očistné znovuobnovení a útěcha, že existují východiska z jakkoliv rozkolísaného, nemocného a rozbouřeného světa.
Také poslední cyklus „Děti“, vzniklý přímo na míru galerijnímu prostoru jezuitské koleje, k nám promlouvá prostřednictvím příběhů zakomponovaných do obrazů připomínajících fotografické momentky. Magický a nadpřirozený aspekt zcela ustupuje reálné výpovědi o umělcových vzpomínkách na dětství prožité v Kutné Hoře: „Byl to kouzelný čas pohádek, dětských her, malých drobných věcí, radostí, ale i strachu, obav a pláče“. Tyto zážitky si dnes navíc vybavuje z perspektivy otce tří dětí. Soubor připomíná pomíchané album, v němž se bez jasné časové linie či předmětné souvislosti náhodně vynořují obrazy. Jsou to zdánlivě všední, přesto univerzálně fungující výjevy z cukrárny, hřiště, družiny či školy. Díky čistému a přehlednému rukopisu v jemném koloristickém ladění nám tyto záběry připadají důvěrně známé a blízké. Jako bychom se sami v rozjímavé náladě probírali krabicí s vlastními fotografiemi z dětství nebo si připomínali situace, které prožívaly, nebo do kterých brzy dorostou naše děti.
Veronika Marešová
Veronika Marešová